čtvrtek 11. března 2010

Čím se bavím ve volném čase




Zvířátka



Vzpomínka na střední 3

Věčný poutník


Proháním se po lese a povídám si se stromy, letím nad řekou a pohrávám si s vlnkami, které tvořím. Se spadaným listím, které zdvihám z cest, si zpívám píseň o podzimu, lidem svým chladem štípu do tváří a zvířatům se zavrtávám do jejich kožíšků. Ptákům čechrám peří a vozím je na svých zádech k jejich hnízdům. Rozháním mraky a zase je sceluji, ženu je po obloze a oni mě poslouchají jako stádo ovcí. Přináším bouřky i slunce, proháním se deštěm a s kapkami si šeptám milostnou báseň, se sluncem jsem nejlepší přítel. Jsem mrazivý i teplý, někdy chladný vánek, někdy horký fén. Rád měním směr svého letu, hlavně nikdy nezůstat na stejném místě.

Zvedám prach s cest, aby se zase pohnul o kousek dál a mohl mi vyprávět osudy nohou, které po něm přešly. Pohrávám si s listy novin, které někdo zahodil, přestal je chtít a zanechal je svému osudu.

Proháním se krajem a zpívám píseň o volnosti, píseň, kterou nikdo neslyší a přitom každý by si ji přál slyšet a proletět se na mích křídlech, poznat tu volnost kterou mám, o které zpívám, křídlech, které pro mě znamenají život.

Nikdo mě nevidí a přitom ví, že tu jsem. Věčný tulák, věčný poutník, ten, kdo se nikdy nezastaví. Jsem mrazivý i teplý, jsem prudký i mírný, jsem hravý i přímý, nikdo mě nemůže zastavit, nikdo mě nemůže spoutat. Jsem přece jen vítr a ten nikdy neustává. Jsem vítr a zpívám píseň o volnosti.

Dvě lebky



středa 10. března 2010

Alberto Rodriguez

Je neuvěřitelné jak někteří lidé umějí malovat. Třeba tenhle autor mi prostě vyrazil dech.









Tady se může te podívat na další pokud máte zájem
http://www.alfredoartist.com/