Vzpomínka na střední 1

Když jsem chodila na střední, tak jse vytvořila pár.... nevím jak to nazvat, zkrátka pár literárních útvarů. Chtěla bych sem některé znich dát. Není to nic světo borného, ale je to záznam mé kreativní činnosti která je momentálně v útlumu. Proto prosím čtěte jen na vlastní nebezbečí.

Zde je první lehce morbidní:

Trochu klidu by neškodilo

Stál jsem na mostě a díval se na ulici před sebou. Měl bych to upřesnit. Stál jsem na mostě za zábradlím, křečovitě se ho držel a díval se na lidi pod sebou. Ani nevím, proč jsem tu tak stál. Asi mě omrzel život. Vlastně docela určitě mě omrzel život. Ještě se párkrát nadechnu a skočím dolů. Dívám se na ty lidi a každý z nich mi připadá jako trpaslík. Všichni někam spěchají. Támhle jde zrovna nějakej podnikatel s kufříkem v ruce, u ucha mobil. Ten určitě nemá problémy co se životem. Protože jeho život se jistě skládá z pendlování mezi kanceláří, telefonem a počítáním prachů. Tak, ale teď už bych měl opravdu skočit...

Kousek ode mě sedí takovej podivnej houmlesák. Pije pivo a upřeně se na mě dívá. Určitě čeká jestli skočím nebo ne. Asi to bude jediné vzrušení v jeho životě. Ohlédl jsem se a prohlédl si most zamnou. Sem tam kolem mě přejelo auto, vždy jede dál jako by si mě řidič ani nevšiml. Proč někdo nezastaví a neřekne: „Pane, co blázníte? Pojďte zpátky!“ Jenže to nikdo neudělá. Teď tu stojí nějaký klučina s lízátkem v puse a dívá se na mě jako bych byl atrakce v cirkuse. Teď běží pryč s křikem: „Mami, mami, tady ten pán chce skočit dolů.“

Jo, kluku, máš pravdu, chci skočit dolů tak co tady vlastně dělám. Tak raz, dva… Teď kolem mě prošla nějaká stará paní, jen se na mě podívala pokývala hlavou a zase šla. Jo, na tomhle světě nikomu chybět nebudu. Kdo by se taky staral o nějakýho Josefa Bendu. Mám, ale dneska štěstí. Je nádherný den na umírání. Obloha je bez mráčku a je teplo. Mám štěstí, že tu nikde nejsou žádní poldové, protože dneska ráno přepadli banku. Vím to, protože jsem si ráno zamnul rádio a k snídani si dal dva rohlíky a kakao. Proč jsem ještě tady, už jsem měl být dávno v pánu takže… Páni teď se dole srazily dvě auta. Je to ale zatraceně ošklivá bouračka, to bude mít nějaká nemocnice hodně práce, aby ty dva dala dohromady. Chudáci, ti asi nechtěli zemřít dobrovolně tak jako já. No nic, to už se stává, cesty páně jsou nevyzpytatelné. Ale stejně doufám že je v té nemocnici dají dohromady, zabrali by zbytečně místo předemnou v novinách, na takovým tom místě, kde se oznamuje kdo zemřel. Teď přijela sanitka. Bezva aspoň mě taky odvezou, když skočím. Ale když si tak uvědomuju, tak tam dole je takový frmol, že si mě ani nikdo nevšimne a já tam můžu ležet kdo ví jak dlouho. Někdo mi klepe na rameno. Otáčím se. Určitě mě bude chtít zviklat z mého úmyslu skočit.

„Promiňte, ale jsem tu cizí a nějak jsem se ztratil. Můžete mi říct, kterým směrem je Dvořákova ulice?“ Byl to mladý muž tak kolem třiceti a měl takový lesklý oči. Ta jeho otázka mě tak zaskočila, že jsem se na něj nechápavě díval s otevřenou pusou. Co je mě k čertu do Dvořákovi ulice, když se chci zabít. Už jsem tady dávno neměl být.

Muž se zarděl a zatvářil se zklamaně. „Tak promiňte, já jsem vás asi vyrušil, že? No nic omlouvám se klidně pokračujte.“

Hergot, to se ti řekne pokračujte, ale jak? Tam dole se stala bouračka, ta mě tady rušíš a ještě ke všemu jsem za atrakci tomu houmlesákovi tady. Tak to teda ne. To se nemůžu v klidu zasebevraždit, aniž by mě někdo rušil?

Sakra teď tady jdou dva policajti, asi byli přivolaní k té bouračce. Teď zdvihají hlavy, tak a je to v pytli, do háje, všimli si mě, tak a teď mě sbalí. Tak to teda ne, jdu na to. Raz, dva, stačí se jenom pustit...

„Haló, pane, počkejte! Určitě jste viděl tu bouračku, nevíte nějaké podrobnosti sháníme totiž svědky, víte?“ volal ten jeden z policajtů.

Tak to je fajn, já se na to můžu. Přelezl jsem zábradlí a zpříma se podíval na to ho poldu.

„Víte co?“ řekl jsem nakvašeně. „Polibte mi z dovolením prdel! Já jdu domů.“

A takovej to byl nádhernej den na umírání. Co když bude zejtra lejt?

Konec

(Nebo ne? Ten chlápek to možná zítra zkusí znovu...)