Vzpomínka na střední 2

Tak tady je další "útvar", tentokrát trochu pozitivnější:

Pohled ze skla

Představte si, že jste malá rybička v akváriu a jste odsouzeni žít celý život ve skleněné kulaté nádobě o průměru padesát centimetrů. Hrozný život. Vím o čem mluvím, protože jsem takzvaná „Zlatá rybka“.
Je to opravdu život pod psa. Netuším sice co tento výraz znamená, ale několikrát jsem jej slyšela použít muže co mě koupil, a pochopila, že to znamená bídný život.
Jsem tu sama, tedy skoro sama. Je tu semnou ještě sladkovodní šnek, ale ten toho moc nenamluví, dokonce přímo odmítá si semnou povídat a jenom si pořád okusuje ty svoje rostlinky a od rána do večera je přicucnutý na skle. Jsem z toho nešťastná, protože toho mám tolik na srdci a nemám to komu sdělit. Tak si tu plavu mezi břidlicí a rostlinami a koukám přes sklo akvária.
Á, právě nastává chvíle, kdy se trochu rozptýlím. Právě přichází paní, toho pána co mě koupil, a zapíná tu zvláštní velkou věc, která se barevně rozsvítí, střídají se tam různé obrázky a vydává různé zvuky. Myslím, že těm obrázkům říkají filmy. Baví mě je pozorovat, přijde mi to legrační. Vůbec mi svět tam za akváriem přijde legrační. Lidé někdy dělají tak nesmyslné věci.
Tak třeba, paní si vytáhne podivný stojan, položí na něj kus látky, nebo jak tomu říká, a přejíždí po něm podivnou zašpičatělou věcí. Opravdu smysl této zábavy nechápu. Stejně jako nechápu, proč lidé sedí, vezmou si několik zašedlých papírů a neustále je převrací. Opravdu si myslím, že lidé jsou hodně zvláštní.
Je mi smutno. Paní vypnula tu barevnou věc a já se zase cítím sama. Připadám si jako hezký dekorační doplněk obývacího pokoje, o který se nikdo nezajímá. Občas někdo zaťuká na sklo, aby se na mě podíval a zase jde pryč. Je to hrozné pomyšlení, že tu jednou zemřu samotná, jenom s tím protivným nemluvným šnekem, co po mě opovržlivě koulí očima. Často se schovávám do svého domečku, abych se na něj nemusela dívat
Je večer a mě se chce spát. Ležím ve svém domečku a toužím po krásných snech. Ze spánku mě vyrušilo šplouchání vody a mírný otřes jak někdo strčil do akvária. Zvědavost mi nedá a musím se jít podívat co se děje. Rozhlížím se a vidím pána jak odchází od akvária a také vidím svůj odraz ve skle.
Moment! Co to znamená? Můj odraz se pohnul a plave ke mně.
„Ahoj já sem Tim,“ řekl ten odraz.
Myslím, že v tu chvíli mě zaplavilo to čemu se říká pocit štěstí. Můj největší sen se splnil. Naproti mně plave stejná zlatá rybka jako sem já. Konečně nebudu sama.